Azory - pod dozorem Montanha do Pico
Souostroví je tvořeno devíti obydlenými ostrovy sopečného původu. Jsou součástí Středoatlanského hřbetu a včetně podmořské části jsou vysoké skoro 4000 metrů. Jsou zde častá zemětřesení a výskytují se zde minerální prameny. Nejvyšší horou souostroví je Ponta do Pico (2351mn.m.), která je i nejvyšší horou celého Portugalska. Na Azorech se vyskytuje i mnoho jezer sopečného původu. Je zde subtropické podnebí se silnými větry. Díky Golfskému proudu tu nejsou velké teplotní výkyvy, v létě je teplota kolem 23°C a v zimě klesá k 16°C.Teplota vody v září byla většinou okolo 22°C, někdy jsem narazili i na proud 18°C. V zimě se teplota vody pohybuje okolo 16°C.
Azory, někdy přezdívané Galapágy Atlantiku, leží relativně blízko Evropy, přibližně 1500 km od Lisabonu a asi 3900 km od východního pobřeží Ameriky. Od Prahy časově nějakých 5 hodin letu. Pokud ovšem neletíte portugalskou společností TAP. O její kvalitě také hovoří nikdy nekončící fronta před kanceláří společnosti na letišti v Lisabonu. Popisovat všechny změny letů, zrušení a následné nocování v Portugalsku nemá smysl, stačí snad infoemace, že první část naší výpravy letěla na Pico (přes další Azorské ostrovy) 36 hodin, a druhá s Honzou téměř 60 hodin.
Tyto ostrovy jsou často prezentovány jako místo dostaveníčka všech kytovců z Atlantiku a my jsme dlouho toužili vidět ostrovy a potápět se v jejich okolí. Dalším lákadlem bylo místo s názvem Princess Alice, opuštěný útes, hora, 90 kilometrů hluboko v Atlantiku. Během "hladinových" výprav jsem pozorovali tři druhy delfínů - delfíny skákavé, obecné a kapverdské. Často i ve smíšených hejnech. Pozorovali jsme taky vorvaně, bohužel z poměrně velké dálky. Přesto to byl fascinující zážitek. Během šnorchlování s delfíny nám navíc Azory připravili jedno z největších překvapení. Během sledování jsme zahlédly nad hladinou vysokou ploutev a ihned začali diskuse o tom, kdo je majitel - velryba nebo žralok. A překvapení bylo opravdu velké, 10-11 metrů dlouhý žralok velrybí.Tato největší ryba oceánu, nám připravila neuvěřitelné 5-ti minutové divadlo, kdy nás nechala šnorchlovat ve své blízkosti. Vždy jsme toužili vidět tohoto obra oceánu, přesto jsme na toto setkání nebyli připraveni. Jako ve snách jsem viděl Jéňu, jak kope maximální rychlostí ke žraločí hlavě, a přesto nestíhal. Přitom se ocasní ploutev pohybovala jen velmi zvolna, vedle ní plavala Radka a ploutev byla vyšší než ona. Vnímal jsem i ostatní, kteří si užívali přítomnost obrovské paryby. Po chvilce na hladině se žralok začal kolmo potápět do hlubin, odložil jsem tedy fotoaparát na loď a ještě jednou se potopil ke žralokovi.V tu chvíli začal z hlubiny stoupat přímo ke mě a dva metry pode mnou otevřel tlamu. Viděl jsem své nohy s ploutvemi a na pozadí za nimi obrovskou otevřenou tlamu. Nemohl být dál než metr ode mne. Proklínal jsem okamžik, kdy jsem podal na loď foťák. Žralok se ale již loučil, svým ladným pomalým pohybem se začal vzdalovat a přitom, jak mne míjel mě ocasem pohladil. Neskutečný zážitek. Navíc v této oblasti to byl velmi ojediněly výskyt. Od té doby nám něřekli na ostrově jinak než "lucky group".
Potápění na ostrově Pico je v relativně chladné vodě stále tak trochu divoké. Proudy, které se nepříliš dobře odhadují a taky docela velké vlny. I přístup k některým lokalitám je někdy trochu problematický. Měli jsme ale velké štěstí na počasí, podle místních to byl jeden z nejlepších týdnů za poslední roky. Potápění na Pico je opravdu velmi syrové. Nebudeme popisovat jednotlivé lokality. Sám jsem absolvoval 9 ponorů, Jéňa sedm. Život pod hladinou byl neobyčejně pestrý, spousty drobných a drobnějších ryb, rejnoci a siby, barakudy a spousty drobných ropušnic. Na kamenech a skálách množství rostlin, ježovek, hvězdic, lastur a i nahožábří plži. A také žraloci a velmi přátelští kanici. Třešničkou azorské výpravy bylo setkání se žraloky modravými. Fantasticky ladný, jeden z nemodernějších žraloků, pelagický žralok modravý, který jako by demonstroval snadnost pohybu pod vodou. V jednom okamžiku se jeden ze žraloků zachytil o lano s návnadou. Nebylo to nic dramatického, ale žralok využil naplno svých možností a blekovými pohyby ocasní ploutve se ponořil do hlubiny. Těžko uvěřitelná rychlost. Pro nás to byl spolu s žralokem velrybím sedmý druh žraloka, kterého jsme pod vodou potkali. Snad časem přibudou další.
Přestože jsme se rozhodli nepopisovat jednotlivé ponory, přesto bych jednu lokalitu zmínil - jeskyně u ostrova Faial. Před jeskyní byl sice poměrně silný proud, ale stálo to za to. Rozhodně se zde vyplatí udělat více než jeden ponor - jeskyně, spíše hluboký zářez do pobřeží plné malých sib, u vchodu do jeskyně barakudy, mořani, kanici a murény. Fantastická lokalita.
