Dravci z Hortobagy
Do oblasti maďarské puszty jezdíme často a fotografování ptáků ve zdejší oblasti jsme věnovali několik týdnů. Jeřábi, volavky, dudci, spousta pěvců a šplhavců a také dravci. Na ně jsme vlastně často pohlíželi jako na vedlejší produkt našich výprav za ostatními opeřenci. Jenom jeden dravec patřil mezi vyvolené cíle, ten největší - orel mořský. Za orly mořskými jsme zde byli již třikrát, ale fotky má pouze Honza. Podle mě tu orli nežijí :). Abych to uvedl na pravou míru, žijí, jsou tu. Viděl jsem je mnohokrát přelétat a nebo dosednout na druhém břehu rybníka. Nikdy mi však neumožnili byť jen jeden jediný snímek.
Při pozorování a focení pěvců a šlhavců jsme byli dvakrát svědky, jak se ruch v lese a okolo krmítka jako mávnutím kouzelného proutku uklidnil a v lese se nepohnula ani větvička. Poprvé nás to překvapilo a když potom jako duch přistál krahujec, podařila se mi jediná fotka. Později jsme již byli lépe připraveni a zjistili jsme, že krahujci jsou nablízku docela často. Několikrát jsme pozorovali krátké přelety a pár neúspěšných pokusů o uchvácení některého z drobných pěvců.
Na podzim jsme vyráželi do Hortobágy fotit jeřáby a jeden rok jsme zůstali přes noc na nádherném ostrůvku v rybníce, kde mají nocoviště. Celou noc se kolem nás ozývalo volání několika tisíc jeřábů. Seděl jsem na kraji ostrůvku zamaskován v rákosí a díval se dlouhou dobu na hejno jeřábů v měsíčním svitu. Ráno jsme s Honzou vylezli z chatky v 5 hodin do připraveného krytu. Neslyšeli jsme jediné plesknutí křídel a před námi se najednou zjevil sokol. Modlili jsme se, aby vydržel dostatečně dlouho, než se alespoň trochu rozední. Několikrát poposedl na mrtvém rackovi, zobl do masa a byl pryč. Těsně nad rackem prolétl velký stín. Orel mořský sokola zahnal, ale sám si nesedl a pokračoval v kroužení. Že jsem z toho měl velkou radost, není třeba dodávat.
U poštolek rudonohých jako by ani samec a samice k sobě nepatřili. Liší se nejen velikostí, jako většina ostatních dravců, ale i zbarvením. Samec je modrošedý s červenými kalhotkami a stříbřitě šedými letkami. Samice má spodinu rezavou, hřbet šedý s tmavými proužky a nažloutlou hlavu. Při fotografování dudků a mandelíků jsme měli volný den, a tak jsme se rozhodli vyplnit čas pozorováním hnízdících poštolek. Počasí nebylo nijak valné, pošmourno a občas lehký déšť, ale přesto to byl vydařený den. Hned tři páry poštolek rudonohých a jeden pár poštolek obecných si okolní stromy vybrali za svá hnízdiště. A tak jsme mohli sledovat nejen přílety a krmení, ale i páření těchto malých dravců.
Káni lesní jsme také neměli v plánu, byla mi však zpestřením dlouhého čekání na orla. Alespoň jsem nemusel myslet na dlouhou cestu zatopenou loukou, pokrytou vrstvou tenkého ledu, kde jsme se bořili do půlky lýtek. V 15 stupňovém mrazu a v mém případě v půjčených holínkách o tři čísla menších :)
