Leopard day - ještě jednou díky Timbavati, Arentovi a Deefovi
Tento den, vlastně dva dny, byly v jihoafrickém Timbavati pro mne jako sen. Hrozně jsem toužil vyfotit levharta v jeho přirozeném prostředí a nepovedlo se to v Keni ani v Botswaně, kde jsem levharta jen krátce zahlédl a pořídil jednu rozmazanou fotku. Tak trochu kvůli levhartům má další cesta vedla do JAR, kde zvláště v soukromých rezervacích rozesetých okolo Krugerova parku je dobrá šance levharta zastihnout.
Konečně levhart
Šéf trakkerů Arent spatřil levharta již v okamžiku, kdy nás jel jeepem vyzvednout na hranice parku, a již tehdy věděl, kde stará samice ukryla kořist. Při prvním odpoledním seznamovacím safari v okolí campu jsem pod vzrostlými stromy spatřili velkého kocoura, byl to však jen okamžik a on se nám ztratil ve vyschlém korytu potoka. Chvíli jsme jej hledali, ale levhart jako by se vypařil. Timbavati stejně jako celá oblast je bez výrazných terénních vln a vyjma koryt řek a potoků je krajina velmi plochá. Je velmi hustě porostlá stromy mopane a my zde byli v době , kdy jsou plně olistěné a tudíž je krajina i poměrně nepřehledná. Večer nás Arent vysílačkou upozornil na levhartici s kořistí a tak jsem mohl prvně vychutnat chvilky s touto úžasnou skvrnitou kočkou. Šlo o starou samici, kterou místní nazývali „Mbala“. Zdaleka to však nebylo všechno, co nám Timbavati a skvrnité kočky připravily.
Leopard day
Ráno jsme se jeli podívat na „kořist“. Zůstala zde asi půlka impaly. Trochu mě to překvapilo, protože okolí se predátory doslova hemžilo a kořist nebyla na stromě, ale ležela jen zpola ukryta pod keřem. Majitelka tu však nebyla. Věnovali jsme se ostatním obyvatelům Timbavati a až při návratu jsem Mbalu opět uviděli. Kráčela, dalo by se říci spíše tichounce plula terénem a přesto si ji všimlo stádečko impal. K našemu překvapení ji impaly vyšly vstříc a za vzrušeného poštěkávání ji sledovaly, dokud si nelehla do stínu vedle své kořisti. Patrně chtěli vědět, kde se levhart nachází, aby nedošlo k dalšímu překvapení.
Na večerním safari jsme se seznámili s dalším levhartem v oblasti, Mbalinou dcerou, nádhernou dvouletou levharticí, která se ještě pořád pohybovala v matčině teritoriu. Bohužel klusala v hustém lese a tak jsme ji po pár minutách ztratili. Večer proběhl v poměrně vášnivé diskusi, zda navštívit Krugerův park nebo ne. Protože se jednalo o cestu mikrobusem, nakonec nás šestice zůstala v Timbavati s tím, že využijeme Deefa a dáme si raději game drive v Timbavati. A dobře jsme udělali, alespoň z mého pohledu milovníka skvrnitých koček.
Hned ráno jsme vyrazili po nám již známe cestě přes řeku směrem ke kořisti Mbaly. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že kořist je pryč. Nedaleko odtud hlídkovala hyena a tak první podezření padlo na ni. Hyena však nebyla viníkem. Na první silné větvi stál obrovský levhart a požíral zbytky impaly, zatímco hyena čekala, co jí ze stromu spadne. V tu chvíli jsem myslel, že vzrušením ani nebudu schopen zvednout fotoaparát. Ale salvy z aparátů mých kolegů mě probudily. Naši pozornost pak zaujal pohyb na vyvýšenině asi o sto metrů dále. Deef se jen usmíval, dávno viděl mladou samici, která taky čekala na zbytky.
Převtělení impaly – stoprocentní využívání zdrojů
Po půl hodině se velký kocour nasytil, slezl ze stromu, kde zatím hyena rychle vyklidila pozice, krátce prohnal mladou samici a zmizel v nedalekém křovinatém ostrůvku. Mladá samice pod stromem našla celou přední nohu antilopy a tak si taky pochutnala. Při návratu do kempu jsme na stromě s posledními zbytky našli hodující pár afrických stepních orlů – african tawny eagle. Impala tak poskytla potravu třem různým levhartům, hyeně a páru orlů. A to není z našeho pozorování zcela zřejmé, kolik menších živočichů se přiživilo na kořisti staré levhartice.
Koťata
Ještě předtím, než k hostině usedla dvojice orlů, nám Deef řekl, že má pro nás jedno překvapení. Již chvilku jsme s Honzou sledovali, že čile komunikuje pomocí vysílačky, ale směr hovoru nám unikal. Strážci velmi často používají domorodé názvy zvířat, také proto, aby byl turista překvapen a netušil, co ho čeká. Mezitím jsme v autě tipovali, co může oním překvapením být a padaly různé nápady, někdy dost přitažené za vlasy.
Cesta za překvapením byla docela dlouhá, ale vyplatila se. Našli jsme levhartici se dvěmi asi 4 měsíčními koťaty. Bohužel bylo skoro poledne a samice koťata udržovala ve stínu, takže se příliš fotit nedalo. Naštěstí jsme je našli i druhý den a tak přeci jen pár fotek koťat jsme si všichni odvezli.
Den, vlastně dva dny s leopardy byly mocným zážitkem. Trochu problém jsem měl pouze s tím, vysvětlit některým členům naší výpravy, že toto není úplně normální situace, spatřit 6 různých levhartů v jeden den.
Levhart
Levhart skvrnitý (Pantera pardus) je typickým představitelem rodu Pantera, je také nejrozšířenější velkou kočkou. Najdeme ho od jižní Afriky přes Indii až po Mandžusko, obývá savany, prales i tajgu. Základní zbarvení kolísá mezi šedavě žlutým až oranžovým podkladem s černými plnými skvrnami na hlavě a končetinách, na krku a bocích jsou nepravidelné kroužky, tzv. rozety. U levharta se také vyskytují zcela černé – melanické exempláře. Nejčastěji v Etiopii a na Jávě, naopak v Mandžusku se tmavě zabarvení levharti nevyskytují. Také velikost levhartů značně kolísá podle oblasti výskytu a jsou zaznamenáni jedinci od 15 do téměř 100 kg hmotnosti. Velcí levharti nebo také leopardi jsou známi z jižní a východní Afriky a taky Indie, Íránu a Mandžuska, malé formy jsou naopak v Etiopii nebo Arábii.
„Moji“ leopardi
Přes své poměrně široké rozšíření je levhart kočka, kterou lze jen obtížně spatřit a pro mě osobně je velkým lákadlem všude tam, kde je možné ji potkat. Hledal jsem levharty spolu s Amosem v korytě řeky Talek v Masai Mara, v Botswaně jsem v obou kempech vždy obětoval den na průzkum míst, kde se levharti vyskytují a nebýt jiných účastníků, kteří moji posedlost nesdíleli, hledal bych asi více. Levharta jsem nakonec v Botswaně spatřil, ale za deště a v hustém porostu a tak mám jen rozmazaný záznam z tohoto velmi vzrušujícího setkání. I za tento prchavý okamžik jsem byl velmi rád. Proto si nesmírně cením setkání s levharty v jihoafrickém Timbavati a navíc pevně věřím, že jsem protrhl smůlu a levharta alespoň uvidím i na své další cestě. Mí spolucestující mi musí ten den, kdy budeme levharta hledat, asi prominout. Každý máme svou posedlost :-).