Domů » Články » Mírumilovní vládci horského lesa

Mírumilovní vládci horského lesa

Stříbrným hřebem naší cesty po Ugandě (viz. Uganda II) bylo setkání s horskými gorilami v NP Bwindy. Za vládci tropického lesa jsme se vydali brzo ráno druhý březnový den. Vyrazili jsme z Kisora, správního města nejjižnějšího ugandského disktriktu ležícího 7 km od rwandských a 9 km od konžských hranic. Než jsme se ale dostali do oblasti, kde žíjí gorily, museli jsme vyšplhat naším landcruiserem po silnici, která spíše připomínala koryto vyschlého potoka. Pokud zaprší, určitě se potokem i stane.

Vyrážíme ještě za tmy, světla našich reflektorů odhalují malé školáky, kteří již časně ráno vyrážejí do školy. Pomalu stoupáme do kopce a začíná svítat. Po úzké kamenité silnici klikatící se mezi malebnými horskými políčky si to uháníme jen pár mil za hodinu. Teprve po asi 2 hodinách jízdy nám sluneční paprsky osvětlují první zalesněné vrcholky hor. Vše naznačuje tomu, že se blížíme k cíli. Zastavujeme ve vesnici Nkuringo, podle níž má naše gorilí skupina jméno.

Den G

Ještě než se vydáte na samotný trek je nezbytné provést identifikaci a kontrolu permitu a krátký breafink o tom, co se smí a co ne. Třeba blesk jsme klidně mohli nechat doma. Návštěvníci jsou seznámeni, jak se mají v přítomnosti goril chovat, aby je nerušili a aby nedošlo k ohrožení lidí ani goril. Lidé by měli od goril udržovat určitou vzdálenost zejména proto, aby nedošlo k přenosu lidských chorob. Pro gorilu může být i banální rýma smrtelná. V přítomnosti goril se nesmí jíst ani pít.

Naše gorilí skupina Nkuringo se vyskytuje na jihozápadě Bwindy na samé hranici národního parku, takže bychom se měli vyhnout dlouhému pochodu v džungli. Nicméně po krátkém pohledu do údolí jsme se rozhodli pro nosiče. Aby si také místní něco vydělali - tolik původní myšlenka. A také proto, abychom to přežili, jak jsme zjistili posléze. Mezitím dorazila zpráva, že se skupina přesunula na druhou stranu údolí. Ze základny jsme tak ještě urazili pár kilometrů autem, co nejblíže k místům, kde stopaři gorilí skupinu objevili. Nosiči tak ukázali svou fyzickou zdatnost hned na začátku, když nás během pár minut po svých dohnali, a to prosím měli na nohou normální holínky a byli v montérkách. Navíc po Martinově batohu sáhla jediná žena mezi nosiči a ten nejdříve dělal hrdinu, že si ho raději ponese sám. Vydrželo mu to jen chvilku. Ono takto jsme si cestu za gorilami užili, kdybychom si nesli vše sami, asi by to byl větší výkon a menší zážitek.

Cesta do království goril

Nyní nám už nic nebraní v cestě dolů do údolí. Pomalu klesáme příkrým svahem mezi políčky a banánovými plantážemi. Horská cesta je navíc kvůli každodenním dešťům patřičně kluzká. Slunce už vylezlo vysoko nad obzor a my se začínáme potit. Během nesnadného sestupu nás předbíhá i matka s dítětem na zádech. Po hodině se konečně blížíme na dno údolí. Dnem údolí protéká potok, který zároveň tvoří hranici NP. Ještě před překročením horského potoku spozoroval náš průvodce jednoho z mladších členů skupiny Nkuringo. Po překročení potoka nás od vládců Bwindy dělí jen asi 200 metrů husté vegetace, slovo neprostupný (impenetrable) je obsaženo v samotném názvu parku. Během prodírání ke gorilám nám ještě průvodce ukazál jeskyňku, kde před pár dny údajně přenocoval Pigmej. Ti žijí ve zdejších horách původním způsobem života bez civilizace. Kromě toho nám ukazuje i známky přítomnosti goril.


Tady vládne Lafiki

Pak už zbývá jen odložit batohy a strávit jednu hodinu v přítomnosti nám tak příbuzných tvorů. Gorilí skupina není přímo v lese, ale v husté vegetaci bylin. Jako první vidíme z devatenáctičlené skupiny dva mladší jedince a skoro dospělého samce. Zamručením kdesi nad námi ve svahu oznamuje svou přítomnost Lafiki (stříbrohřbetý boss, jehož svahilské jméno znamená "přítel" a které jsem viděl psáno v tomto jazyce také Rafiki). Slunce už je bohužel dost ostré, no co se dá dělat. První se zaměřuji na mladého stříbrohřbetého samce po naší pravici, má na sobě patrné šrámy. Jak jsem později zjístil, před pár dny se prý trochu pohádal s Lafikim.

Postupně se obě strany uklidňují a gorily pokojně pokračují v oblíbené konzumaci potravy. Gorily jsou vegetariáni a jen občas obohatí jídelníček o termity či mravence. My se pomalu dostáváme v podrostu i k dalším členům skupiny. Zvláštní pozornost věnujeme matce s hravým mládětem. Samotné gorily, ale nebyly proškoleny jako my a tak přichází daleko blíže než je povolená sedmimetrová bezpečnostní vzdálenost. Čas se rychle krátí a průvodce nám hlásí, že máme posledních 5 minut. Stříbrohřbetý samec Lafiki, ale nesdílí jeho názor a sedá si přímo na naší ústupovou cestu. Takže se naše úžasné setkání o cenné desítky minut protahuje. Naši průvodci začínají být nervózní a pouštějí se do prosekávání nové cesty. Nakonec nás i Lafiki má už plné zuby a ztrácí se kdesi ve vegetaci. Kvůli husté vegetaci a roztroušení skupiny jsme ani neviděli všechny gorily.


Pak už následuje jen cesta zpět, přechod potoka a hodinová cesta nahoru. Stoupání do strmých kopců je ještě náročnější než sestup i kvůli tomu, že slunce nabývá polední intenzity. Ani s dechem na tom nejsme nejlépe, vysoká vlhkost a téměř dvoutisícová nadmořská výška si vybírá svou daň. Za to naši nosiči obtěžkání batohy s fototechnikou si vesele vypráví. Navíc mají ony neprodyšné gumáky, v kterých si to v tom horku nedovedu vůbec představit. Jak samotné setkání tak i cesta byly ohromným zážitkem. Návštěvu vládců horského lesa bychom si rádi ještě někdy zopakovali, už jen proto, že přispějeme na ochranu jejich pralesního domova i jich samotných. Všem návštěvníkům doporučuji najmout za pár dolarů nosiče. Vzhledem k ceně celé návštěvy těch pár dolarů už nikoho nezabije, a bez batohu se to celkem v pohodě dá. Navíc mají místní možnost si přivydělat a také další důvod gorily chránit.

NP Bwindy Impenetrable

Je s rozlohou 327 km2 osmým největším NP Ugandy. Nachází se na samém jihovýchodě země u hranic s Kongem. Jedná se o hornatou krajinu se strmými svahy a hlubokými údolími s nadmořskou výškou okolo 2000 m.n.m. Území je pokryto hustým horským lesem, kde některé stromy přesahují 40 m. Klima je velice deštivé s častými mlhami. Dopoledne bývá většinou hezky až navečer se spustí liják. Největší lákadlem parku jsou horské gorily. Spolu s Mgahingou je jediným místem, kde lze v Ugandě spatřit gorily a jediné místo na světě, kde žijí společně gorily i šimpanzi. Populace šimpanzů čítá v NP asi 400 jedinců, goril je ještě o něco méně. Gorily zde žijí asi ve 30 skupinách (8 z nich je habituovaných). NP má velice bohatý ekosystém(cca 350 dr. ptáků, 120 dr. savců, 200 dr. motýlů a přes 150 dr. stromů) a díky tomu byl v r. 1994 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Související články

Ugandou od severu k jihu – I část

Ugandou od severu k jihu – II část

Uganda III – rozcestí Afriky

Uganda IV – nejmladší země světa

Kibale Forest – zelené srdce Ugandy

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace