Domů » Články » Nemáte nějakou mršinu?

Nemáte nějakou mršinu?

„Do you have any carcass?“ to byla moje tradiční otázka, když jsme se bavili s našimi průvodci nebo stopaři. U nás zdomácnělo slovo „carcass“ tedy anglický název pro zdechlinu či mršinu. Po několika návštěvách afrických rezervací jsme měli šanci pozorovat a vyfotit většinu velkých afrických zvířat. Bohužel ne vždy se to povedlo v ideálních podmínkách, a tak se často jednalo o situaci, kdy lev ležel pod stromem ve stínu s plným břichem a nehodlal se hýbat nebo nějaký dravec seděl vysoko na stromě. Pokud chcete akční fotky predátorů, tak je jednou z nejzajímavějších situací k fotografování lov. Nafotit lov je ale mimořádně komplikované, znamená to být připraven na správném místě ve správný čas a při správném světle. Velká část africký šelem navíc preferuje lov noci a tak se šance na zachycení nějaké akce stává při desetidenní cestě opravdovým oříškem. Zajímavá situace ovšem nastavá i po samotném ulovení kořisti, kdy se úspěšní lovci začínají krmit a čerstvá krev většinou neunikne jiným predátorům. Může dojít k zajímavé vzájemné interakci. Následně přiláká zdechlina i mrchožrouty, které bývá jinak poměrně náročné vyfotografovat.

Mrchožrouti jsou velmi zajímavou skupinou živočichů se specifickým způsobem života. Musí především umět rychle najít ulovené zvíře v savaně. V této disciplíně vynikají supi, kteří prohledávají savanu z několika kilometrové výšky. Mají dobrý přehled o dění v krajině pod sebou a zároveň se vzájemně kontrolují. Pokud začne jeden sup klesat, ostatní ho většinou následují a zanedlouho krouží nad mršinou celé hejno ptáků. Jakmile dostatečně zkotrolují okolí mršiny začnou doslova padat z nebe a během několika sekund jich mohou být na zemi desítky. Ostatní predátoři jako lvi, hyeny nebo šakali mají ve zvyku supy sledovat. Supi začínají létat teprve až začne vznikat termika a nelétají brzo ráno, což je výhoda, pokud chcete u zdechliny fotografovat, protože máte šanci se tam dostat ráno včas. Ideální je objevit zdechlinu dříve než supi, což je náročné, jelikož supi zvládají tuto disciplínu opravdu mistrně. Navíc jsou schopni udělat z čerstvě uhynulého pakoně během hodiny jen hromádku kostí, rohů a kopyt.

Hledání "carcassu" se tak stalo jedním z našich hlavních cílů. Ve většině kempů na mě koukali trochu nechápavě, jelikož jsou zvyklí na turisty, kteří nesmí propásnout snídani, zamilované páry, číňany s iphony a německé důchodce. Tedy na skupiny lidí, které nechtějí trávit čas v blízkosti rozkládajícího masa a hejn much snažících se do něj naklást své larvy. Při self-drive v Krugeru byl zase hlavní probém v tom, že není možné jezdit off-road a najít mršinu blízko cesty na fotitelném místě je hodně náročné. Supi pravidelně kroužili nad místy vzdálenými na dosah dalekohledu od cest. V jihoafrickém Timbavati se nám podařilo nafotit, jak levharti a orli hodují na impale a předloni potom, jak psi hyenovití roztrhali mladé prase bradavičnaté (tento článek připravujeme). V keňském NP Masai Mara jsme při naší první cestě pozorovali, jak mrchožrouti hodují na březích řeky Mary, ale také bohužel z větší vzdálenosti. Viděli jsme najedené lvy ležící několik metrů od své kořisti ve stínu i smečku lvic, které se podařilo ulovit impalu. Nicméně stále jsme nezažili pořádnou interakci mrchožroutů u nějaké kořisti.

Čekání na "carcass" skončilo při cestě v únoru 2016, kdy byla savana neobvykle vyprahlá a mrchožrouti profitovali z dostatku oslabených jedinců. Vyrazili jsme klasicky okolo šesté ranní z našeho oblíbenného kempu v Krugerově NP – Satary. Za několik kilometrů ve chvíli, kdy oranžově zbarevený obzor napovídal, že slunce co nevidět vykoukne z přes ranní mraky, jsme zahlédli čerstvou mrtvolu pakoně. Působila takřka netknutě. V dáli se po cestě pohybovalo nějaké zvíře, tak jsme se na něj jeli podívat. Byl to samec hyeny s pořádně nafouklým břichem jdoucí směrem od mrtvého pakoně. Asi se mu ho podařilo v noci strhnout, zvířata byla v tuto dobu skutečně ve zbídačeném stavu. Pomalu jedeme podél hyeního samce a snažíme se pořídit několik fotografií v ranním světle. O asi dva kilometry dále narážíme na hyení rodinku, která se vyhřívá na ranním slunci.

Po strávení několika desítek minut s hyenami si vzpomínám na mrtvého pakoně a shodneme se, že ho zajedeme zkotrolovat. Už z dálky vidím, jak nad ním krouží obrovské hejno supů. Začínám se obávat, že stihli obrat pakoně na kost než jsme nafotili hyení rodinku. Trošku přišlápnu plyn. Po chvíle se ukazuje, že na zemi je zatím jen málo supů a my jsme na místě v čas. Kolem žádné jiné auto, zaparkuji na ideálním místě jen nějakých 12-15 metrů od mršiny a beru do ruky fotoaparát. Bohužel náš příjezd nebo přibývající počet supů u mršiny vyplašil orla stepního (Aquila rapax). To už padají z nebe další a další supi. U mršiny nejsou jen supi afričtí (Gyps africanus), ale také supi kapucíni (Necrosyrtes monachus), vzácní supi kapští (Gyps coprotheres) a supi ušatí (Torgos tracheliotos, lappet-faced vulture). Sup ušatý je velký druh supa, který často mršinu otvírá, jelikož si poradí i se silnou kůží velkých savců. Tito velcí supi si hned vydobyjí hlavní místo u hodovní tabule. Naopak menší supi kapucíni musejí čekat v povzdálí na zbytky nebo se pokusit ukrást nějaké to sousto pod ostrými zobáky jejich větších kolegů. Supů je pořád více. Po chvíli se na scéně objevuje bystrý a odvážný lovec a tvor, který je vždy na blízku, když se v savaně něco děje - šakal. Jedná se o pár šakalů čabrakových (Canis mesomelas). Tyto zhruba desetikilové psovité šelmy si z podobně hmotných opeřenců hodujících na mršině moc nedělají a jdou si bez okolků urvat svůj díl. Supi během pár minut spořádali všechny vnitřnosti a následně se začali soustředit na kůže a další tužší části. Nažraní supi se přesouvali do povzdálí. Postupně ztěžka a pomalu odlétali na okolní suché stromy vytrávit a očistit si peří. Šakali na několik minut odběhli s kusem kůže. Situace se začínala pomalu uklidňovat a slunce pálit. Po ani né hodině po našem příjezdu toho z pakoně už moc nezbylo. Na stromech v okolí je naskládaných přes 60 supů, u mršiny zůstavají už jen opozdilci.

Odpoledne kolem mršiny opět projíždíme. Vypadá jako by v buši ležela již celé týdny. Tak rychle dokážou mrchožrouti v savaně uklidit a je nesmírně zajímavé je u této činnosti sledovat. Doufám, že budeme mít příležitost i někdy příště sledovat a fotografovat tyto úžasné mrchožrouty při hostině. Třeba je příště zastihneme hodující na mršině slona nebo hrocha.

Sup kapský (Gyps coprotheres)


Sup kapucín (Necrosyrtes monachus)

Sup ušatý (Torgos tracheliotos)

Sup africký (Gyps africanus)

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace