Nylsvlei – opomíjený ptačí ráj
V březnu jsme absolvovali cestu po nejsevernější jihoafrické provincii Limpopo (viz. JAR 2010). Cestu z Entebani game reserve jsme si zpestřli zastávkou v malé rezervaci Nylsvlei. Ta se nachází hned vedle N1, dopravní tepny z Johanesburgu na sever.
Rezervace o rozloze 160 km2 zahrnuje rozsáhlé bažinaté a podmáčené oblasti, jejichž plocha se ještě zvětší pokud se řeka Nyl, protékající rezervací, vylije ze svých břehů. Obrovská vodní plocha se pak stává lákadlem pro velké množství vodních ptáků. Řeka Nyl dává kromě vody i jméno, jedná se o zkomoleninu ze slov „Nyls“ a „valley“ (údolí řeky Nyl).
Prostě Afrika
Po absolvování asi tříhodinové cesty autobusem, jsme konečně přijeli k bráně našeho kempu. Brána kempu byla na náš autobus příliš nízká, tak nám nezbylo nic nijého něž poslední metry do kempu urazit po svých. Hned po vyřešení tohoto problému následoval další typicky africký. Místní policie se rozhodla uspořádat si v naší lodgi sraz. Náš český průvodce Aleš Toman, ale vyjednal alternativu v podobě ubytování přímo uprostřed rezervace. Díky tomu jsme navíc ušetřili randy za vstup do rezervace.
Pěšky, sami a v Africe
Hned po rychlém ubytování jsme vyrazili na obhlídku rezervace. Jelikož jsme neměli jeepy, museli jsme nadále cestovat naším červeným autobusem. Místním ptákům se ale moc nezamlouval a rychle prchali z dosahu a řidič také nebyl zrovna ochotný u každého „vrabce“ stavět.
Nakonec se fotografická část výpravy oddělila a vydala se za africkými opeřenci po svých. V parku žijí z velkých zvířat jen žirafy a antilopy (mj. i antilopa koňská), takže nehrozilo žádné větší nebezpečí. A tak jsme se v klidu rozhlédli po zdejších mokřinách. Bylo zde velké množství malých ptáků: všelijací datli a datlíci, ťuhýci, kukačky, drozdci... Na písčité cestě jsme viděli i čerstvou stopu zmije.
Důležité vybrat období
Důležité je vybrat k návštěvě hnízdní období. Jak jsme poznali březen není zrovna optimální dobou. K večeru jsme ještě přesunuli do oblasti rákosin. Překvapením bylo, že mokřiny byli skoro úplně prázdné. Akorát několik desítek bílých a červených volavek, které byli příliš daleko navíc v hustém rákosí. Zato komárů tu bylo požehnaně, jediné štěstí bylo, že Nylsvei není v malarické oblasti. Po západu slunce se nám ještě podařilo v mokřině objevit bukáčka, tak jsme ho trochu osmažili better beamrem.
Ráno moudřejší večera
Odjezd byl plánován na 9. hodinu a tak jsme ještě měli nějaký čas na focení v blízkosti našeho ubytování. Bylo to perfektní místo. Jednalo se o zelené zahrady se skupinami vyšších stromů, které jako magnety přitahovali všechno ptactvo z křovinaté savany. Ti se zde ráno zdržovali nikým nerušeni.
Opeřenci byli slyšet už během svítání, nejvýrazněji o sobě dával vědět datel, který se ze zjevným úsilím dobýval pod kůru. V koruně suchého stromu první sluneční paprsky probouzeli skupinku zoborožců toko a pestře zbarvené hrdličky. Své peří si na vrcholu nejvyššího stromu upravoval i turako světlý (Corythaixoides concolor). Druhy se to míhalo i v nižších polohách nutno jmenovat alespoň zelenou kukačku Diederickovu a dva druhy ťuhýků. Kvetoucí rostliny v jiné části zahrad zase přitahovaly strdimily, jakýsi africký ekvivalent amerických kolibříků. Mě nejvíce zaujal woodland kingfisher (ledňáček senegalský), který se zdržoval v zadní části zahrad u skoro vypuštěného bazénu. Poletoval sem a tam, vždy na chvilku zmizel v savaně a hned se zase vrátil. Za chvíli jsme si na sebe zvykli a on mě nechal k mému překvapení přiblížit jen na několik málo metrů. Pak slétnul a něco sebral ze země. Usedl na větev jen nízko nad zem a začal se cpát. Vybral si však velké sousto, velkého černého brouka, jenž se mu nepodařil hned spolknout. Dal mi tak čas dostat se dostatečně blízko. Chvíli jakoby nevěděl co má s úlovkem dělat. Poté ovšem začal s broukem pohazovat a mlátit o větev, bohužel se zrovna otočil zády. Postupně zbavil brouka křídel a pak už nebyl problém vsoukat ho do sebe. Po tomto čísle zmizel a už se neukázal.
