Domů » Články » Quebrantahuesos - požírač kostí, poslední z mrchožroutů

Quebrantahuesos - požírač kostí, poslední z mrchožroutů

Je průzračné ráno a my zvolna stoupáme pod nejvyšší vrcholky katalánských Pyrenejí. Záda jsou zatížena bágly s fotografickou technikou a na stezce vinoucí se mezi borovicemi a zimostrázem leží první sníh. Míjíme zamrzlé jezírko sloužící v létě jako napáječka pro horské pěvce. Zatímco včera tu bylo teplo a slunce, dnes do Pyrenejí dorazila zima. Během výstupu děláme krátké zastávky, abychom na vyhlédnuté místo nedorazili zpocení a zadýchaní. Jsme ve výšce okolo 1800 mnm a teplota klesla pod nulu. Jsme nadšeni, protože nám nevyzpytatelnost vysokohorského počasí dala šanci pořídit fotografie orlosupů na sněhové pokrývce. Ve Španělsku jsme již týden a teprve včera se nám podařily první obrázky zdejšího krále mrchožroutů – orlosupa bradatého (Gypaetus barbatus barbatus) s libozvučným španělským pojmenováním Quebrantahuesos.

Pyreneje – hory dravých plné mrchožroutů

Ve španělské části Pyrenejí a v podhůří dnes žije několik desítek tisíc supů bělohlavých, nemnoho párů re introdukovaného supa hnědého a také asi 180 orlosupů bradatých. Bohužel ještě dnes jsou tito v podstatě neškodní členové přírodní zdravotní policie na některých místech tráveni a stříleni a tak není počet kusů nikdy jistý. Anglický název - Lammergeier – pochází z německého Lämmergeier a obojí pojmenování znamená něco jako jehněčí sup. Pravděpodobně se dávní pastevci domnívali, že právě orlosup bradatý je příčinou snižujícího se počtu ovcí v jejich stádech, což měly na svědomí především vlčí smečky a orlosup po nich jen uklízel. Byl ale pastýři viděn s velkou kostí v pařátech a tak byl viník určen. A v některých oblastech přetrvává tento mylný názor dodnes. Vdnešní době populace mrchožravých ptáků negativně ovlivňuje nařízení nařízení EU související s ohrožením BSE – nemocí šílených krav. Aby bylo omezeno nebezpečí šíření této nebezpečné nemoci na minimum, všechna mrtvá zvířata se musí spálit a je jasné, co to znamená pro druhy, které jsou na požírání mršin závislé. Veterinární užívání nechvalně známého Diclofenacu vněkterých oblastech problém ještě více umocňuje.Ztěchto důvodu není snadné najít vhodné místo pro blízké setkání a navíc jde o dravce velmi opatrného a plachého. Proto jsme se s našimi španělskými průvodci a kamarády dohodli, že nám s výběrem místa a návnadou pomůžou. Postupně jsme vybrali 3 lokality. Na prvním vhodném místě jsme však přilákali na návnadu jen luňáka červeného a supy bělohlavé. Po dvou dnech jsme se tedy přesunuli na sever pod nejvyšší vrcholek Pyrenejí, 3 404 metrů vysoký Pico de Aneto. Ani ve zdejší úchvatné krajině jsme neměli úspěch. Až na posledním místě, vklíněném mezi několik národních parků, v krásné skalnaté scenérii vzdálené jen pár kilometrů od horského státečku Andorra, jsme měli štěstí.

Pokud tedy ve španělských Pyrenejích na horských pastvinách uhyne ovce nebo kráva (nebo ji tam předhodíte coby návnadu), velmi rychle se slétnou hejna supů bělohlavých a hnědých a za několik málo minut zbydou z těla jen kosti. Teprve potom nastoupí král mrchožroutů a rozebere zbytky. Orlosup dokáže polknout i opravdu velké kosti celé, a pokud nejdou dobře do krku, provádí při tom pohyby jako zkušená břišní tanečnice. Velké kosti drtí tak, že je vynese do výšky, pustí na skálu a úlomky pak zhltne. Velmi často používá pro rozbití kostí své oblíbené místo a na takovém místě jsme právě čekali. Sebou jsme včera přinesli návnadu – kosti obalené zbytky masa a šlach. Supi velmi rychle obrali měkké části a pak posedávali okolo. Po svahu mezi odpočívajícími supy jsme zahlédli klouzat obrovský stín. Konečně. Král a poslední z mrchožroutů se dostavil. Orlosup několikrát zakroužil nad skalkou, neustále pozoruje okolí, a teprve po několika minutách se rozhodl přistát. Za chvilku přistál další a pak ještě jeden. Postupně jsme měli možnost pozorovat několik mladých a dospívajících jedinců a také dospělé ptáky. Celkem se vystřídalo u mršiny 14 jedinců.

Dnes na sněhu to bude trochu jiné, protože maso tu již žádné není a další dávku jsme nepřinesli. Kostí je však v okolí dostatek a tak věříme, že se dnes ještě orlosupi vrátí. Jakmile jsme opustili souvislou hranici lesa a do zad se nám naplno opřel silný vítr, náš průvodce zvedl ruku a naznačil, abychom zůstali stát. Přestože bylo velmi brzo ráno, orlosupi již létali kolem. Důvodem bylo právě větrné počasí, kdy tito skvělí letci nemuseli čekat na teplé stoupavé proudy a využili ve větru svá téměř 3 metrová křídla. Využili jsme okamžiku, kdy žádný z ptáků nebyl na obloze vidět a bleskově jsme se zmizeli do připravených krytů. Čekalo nás 8 hodinové čekání a focení v téměř 2000 mm nad mořem, v úžasném tichu rušeném pouze skřeky a svištění letek Quebrantahuesos – požírače kostí.

Orlosup bradatý – atraktivně vybarvený dravec

Velmi zajímavé je zbarvení ptáků, kteří se postupně zbarvují do dospělého opeření po dobu 6 let. Mladí orlosupi jsou téměř zcela černí, postrádají také červené okolí oka a ocas nemá výrazná klín, takže siluetou připomínají orla. V letu je naproti tomu silueta dospělého orlosupa nezaměnitelná díky úzkým křídlům a dlouhému klínovitého ocasu. Postupně se přebarvují do šatu dospělých, kteří mají hlavu a spodinu těla bílou, svrchní část je ocelově šedá. Během těchto šesti let se postupně začnou objevovat nejprve na krku, později na spodině těla světlá pírka.Navíc díky potravní specializaci na kosti nepotřebuje holou hlavu a krk, protože se neumaže od vnitřností a krve tak, jako jeho supí příbuzní. Aby to celé nebylo tak jednoduché, orlosupi se otírají (alespoň v oblasti Katalánska) o vápencové skály s příměsí oxidů železa a také se koupou ve skalních tůňkách a v oranžovém bahně, které tu díky složení skal vzniká. Orlosupi tak získávají velmi pestré zbarvení, někteří jsou oranžoví jako zralý pomeranč. My sami jsme se setkali smnoha různě starými a vybarvenými jedinci. Byli tak rozdílní, že jsme i my byli schopni velmi rychle některé jedince rozeznat. Vsoučasné době vněkterých ZOO pořizují orlosupům železité bahýnko do jezírek a tak ani vzajetí nejsou ochuzeni o svou „kosmetiku“.

Orlosup bradatý se ve dvou subspeciích vyskytuje v Evropě, Asii a Africe. Řazen je v čeledi jestřábovitých. Jde o dravce s poměrně úzkými křídly s rozpětím téměř 3 metrya výškou okolo 120 cm. Orlosup obývá ostrůvkovitě především vysokohorské oblasti, v zimě pak sestupuje níže do údolí. Žijí na třech kontinentech ve výškách od 300 do 4500 mnm, nejčastěji však okolo 2000mnm. Často obývají pusté, skalnaté oblasti, se srázy a soutěskami s výhledem na pastviny a louky položené níže. Pasoucí se kozy, ovce a další býložravci se stávají terčem útoků šelem, po kterých pak orlosup s radostí uklidí. Potravou jsou až z 85% kosti, maso a zbytky kůží jsou důležité především v období krmení mláďat. Díky vysoce kyselému obsahu žaludku jsou schopni kosti strávit během 24 hodin a to i pořádné kusy, 10 cm v průměru a až 4kg těžké. Nám se nepodařilo pozorovat takové trápení, obvykle hledali kosti menší, které šli snadněji pohltit. Orlosup je sice monogamní, ale ve trojce se to lépe táhne ! V Pyrenejích lze často vidět trojici orlosupů, tvořenou dvěma samci a jednou samicí. Samice preferuje alfa-samce, ale spojí se i s druhým samcem. Co kdyby byl alfa neplodný a nebo to umožní lepší spolupráci při ostraze území? Navíc toto uspořádání sníží agresi vhnízdním okrsku a zvýší šanci na úspěšné hnízdění. Dospělé páry mají ve svém teritoriu několik hnízd a pravidelně je střídají. Nejčastěji snáší 2 vejce na kterých sedí 53-60 dní. Inkubační asynchronie se odhaduje na cca 6 dní, delší než u jiných dravců. Rodiče krmí hlavně prvorozené mládě, druhé vejce je tu hlavně jako pojistka. Mladý orlosup je zcela opeřen za 177 dní a zcela nezávislým se stává přibližně za 4 měsíce. Vpřírodě se orlosup dožívá přibližně 20 let, vzajetí i dvojnásobek.

IUCN Red list: 1988 – téměř ohrožený, 2008 – málo dotčený a to hlavně díky extrémnímu rozšíření. Najdeme je na 3 kontinentech. Všude však došlo k výraznému snížení počtu jedinců, zejména v Evropě, kde jsou považováni za ohrožené a na jejich reintrodukci do alpské přírody se podílí i pražská a liberecká zoologická zahrada. Revidovaný globální odhad počtu jedinců se pohybuje mezi 2,000-10,000kusů.

Další fotografie a informace na webu našeho kamaráda a spolucestovatele Martina: http://www.photomecan.eu/cs/mdl/info/tyden-s-orlosupem

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace