Tonakai - mise Okinawa II
Alespoň z pohledu historie oddílu karatedó Tonakai je číslice v názvu v pořádku. Vladimír navštívil Okinawu před 4 roky. Po našem prvním osobním kontaktu ve Slovinsku s představiteli světové asociace Meibukan – rodinou Yagi, jsme domluvili pro náš oddíl karatedó Tonakai návštěvu přímo v dojo senseie Yagiho na Okinawě ve městě Naha.
Na východ jsme vyrazili v pátek 7.11. via Ruzyně, Paříž a Tokyo a v sobotu v podvečer jsme již byli na letišti ve městě Naha spolu s asi 70 vojáky americké armády, kteří s námi sdíleli let z Tokya do Naha. Celá cesta byla delší než 10 000 km, takže to byla fuška, ale je třeba říci, že letušky společnosti ANA nám cestu zpříjemnili dobrým jídlem i kvalitním vínem. Se senseiem a Mary ( které tímto ještě jednou děkujeme za pomoc při ubytování) jsme se k našemu překvapení potkali již na letišti. Při společné večeři jsme pak domluvili systém trénování ( 1x denně, v sobotu pak 2x) a pak už jsme se celou noc těšili na první trénink, a to doslova, protože vlivem časového posunu jsme totiž moc nespali.
První trénink pod vedením senseie Oty a za přítomnosti Yagi senseie byl zaměřen na kata. Začali jsme Geki-sai kata a v ostrém tempu pokračovali v goju – rju kata celý trénink. Při časovém posunu, teplotě a vlhkosti jsem měl pocit, že se mi rozskočí hlava. Jediné co mě alespoň trochu uklidňovalo byl fakt, že vyjma okinawanů jsme na tom byli všichni stejně.
Podobně probíhaly všechny dny, ráno individuální tréninky, večer pak společné treninky s velmi podobnou rozcvičkou a kata nebo techniky.Velmi zajímavé a tvrdé pak bylo jo-chu- ge se čtyřmi protivníky, v podání kareteka z Hombu dojo bylo toto cvičení excelentní.
Ostrov jsme při této návštěvě příliš nepoznali, ale přesto jsme si udělali čas na návštěvu Shuri hradu, Budokanu, pláže a také výrobny karate-gi a různých cvičebních pomůcek Shureido. Při příští návštěvě bude snad trochu času pro důkladnější poznání ostrova a také pro lepší fotodokumentaci.
Tolik můj článek z www.tonakai.cz
Přestože jsem jel především trénovat a seznamovat se s okinawským karatedó, přeci jen jsem neodolal a vzal sebou alespoň jakousi malou polní na focení. Ptáci se poměrně dobře fotili v japonských zahradách, přímo uprostřed města se pohybovaly bílé volavky. Bohužel s určováním druhů v Asii (speciálně na Okinawě) jsem na tom zle a tak vlastně ani nevím, co jsem fotil. Ostrov Okinawa je ovšem pro našince záležitostí přeci jen poněkud exotickou, a tak jsem fotil i na trochu bizarní ulici Kokusai –dori a při cestách na tréninky.
