Domů » Články » Za supy, orly a městy do Španěl - cesta za jedním z nejvzácnějších orlů světa.

Za supy, orly a městy do Španěl - cesta za jedním z nejvzácnějších orlů světa.

Za supy, orly a dropy do Španěl, tak zněl název zájezdu cestovní kanceláře Honzy Hromádky z Loun, na kterém jsem se rozhodl poprvé pořizovat ze svých pozorování fotografický záznam. To je již více než 10 let. Tam jsem také zahlédl jednoho z nejvzácnějších dravců světa – orla španělského nebo taky orla iberského, popř. orla Adalbertova. Vzhledem k jeho vzácnosti, kdy podle různých zdrojů na Pyrenejském poloostrově, a nikde jinde, žije 80-200 párů vůbec nešlo se pokusit o fotografie. Po čase jsem trochu lkal nad promarněnou příležitostí, ale prioritu dostala Afrika. Před třemi lety, kdy jsem staré fotografie prohlížel začal červíček hlodat. Fotku tohoto klenotu musím mít a po dvou letech hledání, mailování jsem našel lokalitu, kde se o fotografii pokusit.

Orel iberský (Aquila adalberti) je vysoký až 85 cm při rozpětí křídel přes 2 metry. Váha tohoto velkého orla, který se v dospělosti podobá orlu královskému, ke kterému byl v minulosti často řazen, je mezi 2,5 až 3,5 kg. Dospělý orel má bílé skvrny na lopatkách a okrajích křídel. V mládí je rezavý, dospělci jsou výrazně tmavší. Žije v podstatě jen ve Španělsku, několik párů v Portugalsku. Preferuje lesní porosty a hnízdí na stromech. Při lovu potravy, jako jsou králíci, ptáci a přiživování se na mršinách se však nevyhýbá ani skálám a holým svahům. Na těchto místech jsme na orly čekali. Často se jeho teritorium překrývá s ostatními dravými ptáky jako jsou orli skalní, orli nejmenší, luňáci a supi.

Pro první návštěvu jsme vybrali květnový termín, tedy tak trochu mimo sezónu, abychom měli možnost střídat kryty a měli kompletní servis jen pro nás. Jsme na místě, kde je velká pravděpodobnost výskytu těchto vzácných dravců a jako obvykle na pyrenejském poloostrově večer u rudého španělského vína plánujeme, jaké jsou možnosti a kam kdo vyrazí. Španělský organizátor nám umožnil střídat kryty podle našeho uvážení, ráno i večer podle slunce. Vybrali jsem tři možnosti ve dvou orlích teritoriích. První den jsme síly nerozdělili a všichni tři šli na ranní focení do hidu na holou pastvinu. Přestože byl konec května a modrá obloha, na hraně svahu vál ledový vítr a ráno nebylo více než 5°C. Návnadou byla místní nejtradičnější kořist všech predátorů – divoký králík. Připravovali jsem se na dlouhé čekání. Okolo se pohyboval pár krkavců a jinak ani pírko. Z krytu pro fotografování je omezený výhled, takže není nouze o překvapení. Nám naštěstí svítilo do zad a pokud se blížil orel zpoza krytu, byl na louce před námi vidět velký klouzající stín. Stínů jsme viděli několik, pokaždé se však jednalo o supy bělohlavé. Náhle, tak jak to umí jen opravdoví lovci, se přes hranu svahu přiblížil obrovský dravec – orel. A za ním druhý. V krytu začaly tiché ale horečné přesuny, protože ptáci samozřejmě přilétli z úplně jiného směru, než jsme čekali. Rychle jsem se ho snažili identifikovat a měli jsem štěstí. Hned první orel byl on, král místních hor – orel iberský. Druhý dravec byl mnohem menší a velkého orla se snažil odehnat. Byl to orel nejmenší, který měl v dolní hustě zarostlé části svahu hnízdo. Tak takový úvod jsme si ani nevysnili. Protože pár orlů iberských krmil mladé, několikrát se u kořisti samec se samici "otočili“, než i se zbytkem králíka odlétli. Na obědě, který byl jakousi oslavou, jsme si užívali. První den a mise splněna. Dva orli iberští hned první dopoledne. Odpoledne nás ani tak nemrzelo, že se orli nedostavili, zato se nám představili oba druhy velkých supů, káně, modré straky a další krkavcovití. Fotografovali jsem až do půl desáté, inu Španělsko je trochu více na západ. Bilancování prvního dne skončilo další diskuzí o dalším možném fotografickém špeku. Rozhodli jsem se spolu s Jésusem umístit další návnadu na jiné místo. S mnohem lepším pozadím. Jediným problémem bylo, že toto místo je na hraně teritoria orla skalního a tudíž hrozilo, že nám návnadu "ukradne" skalní orel. Kryt na tomto svahu je poměrně malý a směstnat tam 3 fotografující lidi byl velký úkol. Nakonec jsme Tetris vyhráli, a se třemi stativy a fotoaparáty jsem se nějak poskládali. Netrvalo to ani hodinu a přes louku se přesunul obrovský stín. Byli to však opět jen přelétající supi. Teprve za další notnou chvíli se přiblížil orel. Původně jsme si mysleli, že přiletěl mladý orel iberský, ale byl to omyl. Jednalo se o samce orla skalního, který nám "bral" návnadu na mnohem vzácnějšího dravce. Několikrát se přikrčil a křídly zakryl kořist, když se nad nás opět dostali supi. A pak to přišlo. Stín, neuvěřitelná rána a během vteřiny se na zemi váleli dva orli. Orla skalního z kamene doslova sundala orlice iberská. Chvíli leželi v trávě a pak si začali pařáty vysvětlovat majetkové rozpory nad územím i kořistí. Chvíli to vypadalo nerozhodně. Pak se z oblohy bleskově snesl další orel, samec orla iberského, a ten rozhodl. Kořist i území zůstalo orlům iberským, nám neuvěřitelný zážitek. Teprve o několik hodin později, u kávy a vína jsem podle fotografií z jednotlivých fotoaparátů zjistili celý průběh souboje. Ten trval je něco málo přes minutu, orel skalní orlici zahlédl, podařilo se mu přetočit se hřbetem dolů a útoku čelit svými pařáty. Pak následoval pád do nízkých keřů a několik dalších šermovaček pařáty. Utkání rozhodl přílet samce orla iberského a skalák opustil svah i kořist.

Jeden den vyrazila Radka z Honzou fotit poštolky a já se rozhodl zůstat v horách s orly. Společnost mám rád, čas v krytu, pokud se nic neděje utíká ve společnosti rychleji. Někdy si však s chutí vychutnám samotu a ticho sám se zvířaty. Dost dlouho jsem se načekal na přílet velkého dravce. Udělal jsem několik fotografií přilétajícího orla a sedl si pohodlně s nataženýma nohama na podlahu krytu. Orel se nakrmil a klidně pozoroval okolí. Okolní vysoké kopce se žlutou trávou porostlými pastvinami navodili mírumilovnou atmosféru. Bližší balvany byly porostlé pestrobarevnými lišejníky, které na jejich povrchu vytvářeli jako nekonečná mapa spousty neznámých kontinentů. Z hromady kamení se ozývalo naléhavé houkání dudka. Na hraně viditelnosti poskakoval po kamenech pár modrých skalníků a poletovalo malé hejno strak modrých. V nastalém klidu se objevili i ještěrky a hejna drobných pěvců. Se zapadajícím slunce krajina zoranžověla jako zralý pomeranč, ale zvedl se ledový vítr. Ani jsem nesledoval čas. Nad horami se rozlehlo kvílení namáhaného motoru našeho vozu. Užil jsem si samotu v horách, kterými ač jsou nedaleko Madridu se toulají vlci, létá tu několik druhů orlů a po všech predátorech uklízí supi a krkavci. Nádherná krajina, ještě podpořená historickými městy s velmi zachovalými památkami. I když jsem udělal ten den je pár obrázků, čas trávený s velkým skalním orlem stál za to. Rád se do místních hor vrátím, k červenému vínu, sušené šunce a kvelkým, hrdým a neústupným orlům, kterým zbývá na světě tak málo místa k životu.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace